Takhle si to myslím a takhle to cvičím…

Aikido na pomezí Čech a Moravy slavilo svátek. V sobotu a neděli 22. – 23.9.2007 se v Litomyšli na Veselce konal seminář. Vedení se ujal sensei Kunimasa Matsuba z Japonska, držitel 6. danu aikido a 5. danu kenjutsu. Tato osobnost se v Litomyšli neobjevila náhodou. Celé to měl na svědomí Pavel Bolf z Olomouce. Pavel jakožto výrobce mečů se dostal do kontaktu s japonskými mečíři a přes tyto kontakty se podařilo zajistit návštěvu pana Matsuby zde v česku. Mimochodem pan Matsuba se rovněž živí výrobou mečů. Tak to by jsme měli příjezd pana Matsubi do Česka, ale jak se dostal do Litomyšle. Prostě se Pavlovi líbilo místní dojo, a tak se rozhodl, že seminář uspořádá společně s Jirkou Kohákem v Litomyšli. Sobotní trénink začínal v 16:00 a pan Matsuba se zaměřil na procvičování základních technik kroků a úhybů apod. Sensei Matsuba působí velmi sympatickým dojmem. Neustále se usmívá a z každého jeho pohybu vyzařuje značná energie. Když udělá nějaký pád provádí ho velice lehce a rychle. Další věc, která mě překvapila, byla jeho schopnost pohybu. Jeho irimi tenkan bylo velmi rychlé a lehké. Bylo vidět, jak jeho pohyb vždy vychází z boků a nohy jako by ho teprve dobíhaly. Zkrátka byl to děsnej fofr. V průběhu cvičení sensei obcházel cvičící a vysvětloval jim jak se to má správně dělat. Rád bych podotknul že obešel vždy všechny. Pokud by někoho zajímalo jak se s panem Macurou komunikovalo, tak vám můžu říct že pokud jste neměli překladatele, tak špatně. Naštěstí byly po ruce hned dva.

Večer po tréninku jsme se sešli všichni v hospodě a zhodnotily zážitky z prvního dne. Došlo i na prohlídku jednoho meče a jednoho wakizaši v shira saja, které vlastnil jeden z překladatelů. Tento zvláštní týpek, jehož jméno jsem bohužel zapomněl, byl sběratelem cub a chystal se o nich vydat knihu.

Druhý den se cvičilo od 10:00. Opět jsme se zabývali základními technikami. Vypozoroval jsem jednu věc. Všichni si tam byly rovni. Šesté kju nebo druhý dan každý na to koukal jak zjara a nešlo to nikomu. Pan Matsuba vysvětloval jak se maximálně uvolnit a provést techniku. Uvolnění se dalo docílit, ale jak se pohnout a zůstat uvolněný. No to je prostě za domácí úkol. Pan Matsuba se to údajně učil dva roky. Kdo ví kolik budeme potřebovat my. Každopádně měl člověk možnost alespoň trošku nakouknout pod tu pověstnou japonskou pokličku. Bylo to celé jiné. Úvodní rei, rozcvička a hlavně důraz. V japonsku se zřejmě klade důraz na trochu něco jiného než u nás. Ostatně to také pan Matsuba zmínil. Je třeba hledat rovnováhu. Nakonec sensei shrnul cvičení slovy „…takhle si to myslím a takhle to cvičím…“ čímž pouze umocnil nenásilný dojem který budil. Na konec ještě zmíním, že mistr několikrát opakoval myšlenku nenásilí a nesoupeření jako opravdovou cestu aiki a dovedl tuto myšlenku aplikovat i na cvičení. Tato myšlenka tudíž dostala reálný rámec. Bohužel to asi alespoň zpočátku nebude stačit.

Abych nezapomněl. Musím ještě sprdnout některé svitaváky, kteří se na to vybodli. Takováhle šance, kdy si mohu 20 km od baráku zacvičit s japonským mistrem v kruhu pouze 40 lidí se nezahazuje. Alespoň si to myslím.

Takže sajó nara aikidokas.

A jak řekl kdysi Honza Franta „sumce v buši“.

foto zde>>

Stanley (Tsunami Aikido Svitavy)

| zpět |