...promyslete to a procvičte to...

 

Je jaro nebo co a člověk takhle kouká, kterej seminář by obrazil. Koukám koukám a všechno je docela daleko. Není do čeho píchnout, ani seknout. Z ničeho nic se přehoupne půlka března a najednou nevíte do čeho seknout nebo píchnout dřív. Každopádně jedinečnou nabídku připravil Samurai klub Litomyšl v podobě dvoudenního semináře vedeného Pavlem Bolfem z Olomouce, známým to výrobcem mečů. Pavel je držitelem několika hezkých a bezpochyby kvalitních mečů a taky 3. danu aikido. Což se nám perfektně hodí – zejména to druhé – jelikož si od toho slibujeme že se něco z aikido vědy dozvíme. Byl jsem celkem natěšenej na bokkeny, ale trochu se to zvrtlo a když jsem na to tak koukal – jako vyvoraná (japonská) myš – tak jsem byl docela i rád. Začalo to obligátně kokju ho. Ještě před tím něco protažení a dechových cvičení samozřejmě. Na otázku co budeme cvičit, někdo ochotně a střelhbitě vybafl, vyštěkl, no prostě řekl, že tsuky. A stalo se. Konkrétně to bylo chudan tsuky. Základní vstup stranou útoku s atemi do partnera. Pár variací s využitím bránících se rukou. Dopoledne uteklo rychle, pauza na oběd taky.

Odpoledne opět zazněla otázka „Co budeme cvičit?“. Někdo vyba…, vyště.., řekl že mae geri. To byl určitě nějakej karatista bejvalej. Z toho jsem zrovna neměl moc radost. Když se bráním, tak mě to ani nevadí, ale když útočím, tak s toho nejsem zrovna odvázanej. To ale nic nemění na věci, že to bylo zajímavé a poučné. Opět vstup stranou s atemi na obličej a s využitím bránících se rukou nějaká ta technika. Tady už byl výběr trochu pestřejší než dopoledne. Opět to uteklo jak voda a po volné technice a rei započala krátká přednáška s diskusí na téma meče, aikido, …, která trvala od 17 do 20 hodin. Semlelo se všechno možné a bylo to fajn. Nakonec se trochu uhnulo od tématu mečů k cestě aikido, ale myslím že si nikdo nestěžoval. Na přemýšlení toho bylo opravdu hodně a hodně.

Na druhej den jsem vyměnil Honzu za Petra a Karla a razili jsme opět z naší Svitavské kotliny do Litomyšlské nížiny, nebo co to tam maj. Jak jsem se těšil došlo na mečování (japonsky bokkenování). Po zahřátí se dělaly vlastně dvě základní techniky. To jedno ani nebyla technika. Nicméně jsem měl místy pocit jako bych si naložil moc těžkou činku. Asi jsem ten pocit neměl sám, protože Pavel vždycky koukl co to děláme, udělal zvuk mezi vrčením a chroptěním a zařval STOP. Opět vysvětlil techniku o trochu polopatěji. Takhle „zavčozachroptěl“ několikrát. Po chvíli se na to už nemohl koukat a stopnul to definitivně.

Přešlo se na shomen uchi a tento útok jsme už neopustily. Cvičení s bokkenem dostalo ráz blížící se reality. Toto mělo bohužel za následek naprosté znemožnění některých z nás. Alespoň já jsem měl ten pocit. Ne že by to nešlo, ale něco mě pořád říkalo, že to není ono. Asi to ono nebylo. Další zjištění které, prolétlo po tatami rychlostí půlky bokkenu ulomené po jedné dobře mířené a opravdově provedené ráně bylo, že ty bokkeny které někteří máme v rukou nejsou zrovna nejpevnější a bylo by dobré přemýšlet o pořízení něčeho čemu se dá říkat bokken. Ty kusy dřeva ochroustané do tvaru bokkenu nejsou to nejlepší. Posbírali jsme třísky a cvičilo se dál. S bokkenem už jen chvilku.

Když to tak shrnu, tak mě Pavlovy nenásilné a do posledního detailu promyšlené techniky opět dostali. Když jsem ho tak poslouchal jak hovoří o aikidu a o jeho pojetí cesty aikido tak jsem si říkal, že tohle je to pravé AIKIDO. Možná jsou to silná slova, ještě k tomu od někoho, kdo je na začátku cesty a neví téměř nic, ale v tomto momentě mě to tak připadá. V tomto se mnou nebudou možná všichni souhlasit, ale určitě se shodneme na tom, že to byla opravdu povedená akce. Určitě nám zůstanou v hlavách Pavlova poslední slova před odjezdem „promyslete to a nacvičte to“.

 

foto1>>   (skupinka účastnících se aikidokas)

foto2>>   (budoucí mistři Honza ml. a Tomáš ze Svitav cvičí techniku ikkio)

foto3>>   (Standa jako oběť koshi nage - je to ovšem jiné koshi nage než je obviklé)

foto4>>  (debata o japonském meči a o aikidu - rozborka meče, tahle sranda je z nepřekládané oceli a stojí 65 000Kč)

 

       Stanley (Tsunami Aikido Svitavy)

 

| zpět |