S důrazem na detail  (pátek))

17.11. – 18.11.2006 pořádal v Litomyšli Jirka Koháků, přezdívaný boskovičákama Kojči, aikido seminář. Hádejte koho si to nepozval. Ne, špatně. Ten to nebyl, ale byl to Pavel Bolf z Olomouce. Možná jste to nevěděli, ale Pavel je hrdým držitelem 3. danu a je to sakra vidět. Jak už jsme si všichni zvykli, tak na Pavlových seminářích se ukáže, jak málo umíme. I techniky o kterých jsem si myslel že už je jakž takž zvládám dostanou v podání Pavla Bolfa úplně jiný nádech a najednou vidíte – vy nevidíte, ale Pavel vidí – chyby, které jsou téměř neviditelné ovšem zato zásadní pro funkčnost techniky. Přímo hvězdný přístup jsem osobně zažil u techniky shomenuchi učikajten nage. Olivia zaútočila já se pohnul - stop, tak ne – pokračuju – stop, tak ne… No co vám mám povídat nevěřili by jste co chyb se dá na takové technice udělat a to se nepovažuju za takového diletanta. Asi se moc přeceňuju J. Takhle to probíhalo celej den. Nejdříve úchopy potom shomen, ať tak či onak sebevědomí šlo dolů. Nicméně musíme všichni uznat, že ty Pavlovy techniky snad nemaj žádnou mezeru. Míra dotažení do konce každé techniky je skoro neuvěřitelná. Sranda na tom je, že on tu neprůstřelnost technik nedělá rychlostí provedení, ale do detailu vypilovaným pohybem.

V pátek byly v plánu tři tréninky, a tak se také stalo. Ten večerní byl zaměřen na bokken. To byl koncert, to vám povídám. Po určité době se Pavel naštval a všechny nás tam „sprcal“. Nelíbil se mu přístup některých jedinců ke zbrani. Měl pravdu, v jednu chvíli se morálka trochu uvolnila. No ale po „lehké“ domluvě se vše změnilo. Pozoroval jsem Pavla jak chodí mezi námi a spokojeně pokyvuje hlavou a tiše mručí, nebo bručí? Celkově to dostalo takovej nádech japonského drilu, ale jen trochu, protože nikoho bokkenem nepřetáhl, jak vyhrožoval. Jednu chvíli jsem myslel že jednoho borce fakt sejme. Každopádně celá tato akce atmosféře semináře více než prospěla.

To byl za námi první den. O tom druhém vám, ale bude muset napsat někdo jinej, protože já jsem tam už nebyl.

Jo a taky musím prásknout na Svitaváky a Boskovičáky že nepřijeli. Teda za Svitavy jsem tam byl samozřejmě já a Karel (konečně se ukázal), ale na to že nás na tréninky chodí tolik je to celkem bída.

Tak to bylo asi už úplně všechno.

PS: Pokud někdo najdete v textu nějakou pravopisnou chybu, tak asi nebude jediná.

Stanislav Lešinger  

18.11.2006 Litomyšl – Pavel Bolf III.Dan Aikido  (sobota)

I já měl tu čest navštívit sobotní část semináře v Litomyšlském zbrusu novém Dojo Veselka pod vedením zmíněného “mečíře“ z Olomóca. Dorazil jsem s menším zpožděním, čímž jsem se neúmyslně vyhnul rozcvičce. Po pozdravu, několika málo zahřívacích, protahovacích cvicích a letmém rozkoukání po Dojo jsem se i já zapojil do cvičení úvodní techniky Katadori Ikyo Omote. Tento útok Katadory byl v průběhu dopoledního tréninku rozvíjen a zpracováván různými variantami vstupů a následných technik. Mě osobně již známé postupy při “likvidaci“ daného útoku byly vždy Pavlovým komentářem a demonstrací důkladně rozebrány a v mnoha případech jsem se mohl dozvědět i mnoho nových poznatků. Zajímavou zkušeností pro mě byl podrobný rozbor fixací v Osae Waza na mých vlastních končetinách, kdy jsem se opět dozvěděl další doporučení proč to či ono dělat a nebo nedělat. Inu je vidět, že každý další učitel vás může obohatit ve věcech které si myslíte, že máte plně pod kontrolou a takzvaně v ruce.

Dopolední část tréninku byla obohacena i o méně příznivou událost. Došlo k veřejnému napadení Kamizy a inzultaci portrétu Ósenseie doslova prošlápnutím skrz vrženým Ukem. Sklo lítalo všude kolem. Naštěstí žádné zranění. Poučením jest – koukej kam házíš svého Uke!!!

Po vydatném obědě v místních prostorách restaurace jsem se nasoukal do propoceného a studeného Gi, omotal Hakamou a dal se rozhýbávat své zatuhlé klouby vzhledem k mírnému opoždění začátku odpoledního tréninku s předtuchou, že bude bez rozcvičky. Ta se vyplnila a trénink započal netradičně slovy zjevně spokojeně najezeného Pavla – co budeme dělat? Trocha smíchu a každému již dopředu bylo jasné, že se pojedou Bokkeny. I já jsem byl zvědav na to co se začne odehrávat. Možná na rozdíl od jiných mi bylo jasné, že hned nepřijde šermířská sprcha, ale dril.

Dle mého očekávání se nastoupilo do kruhu, Kámae, a … co jiného než Shomen Uchi. “Ich…ný…san…“ a pořád dokola. Pavel jen kroutil hlavou. “Blbě - Netlučeme slámu, ale sekáme. Zase blbě. Nemáte v ruce ledajaký klacek, ale ostrý Japonský meč. Ten je uzpůsoben řezat. Zase blbě, natáhni ruce aby byl sek dlouhý. Zase blbě sklon čepele“. Po změně techniky seků na Kesagiri to samé…všechno blbě. I mě se po chvíli Bokken celý klepal a nemohl jsem jej už ani normálně zastavit.

Nicméně to vše bylo velkým obohacením. Uvedené připomínky je nutno v průběhu tréninku respektovat a pracovat na zlepšení a to pořád dokola.

Další část tréninku byla věnována cvičení ve dvojicích s Bokkenem kdy šlo Aikido mírně stranou a důraz byl kladen na útoky a obranu. Ano nešálí vás zrak. Skutečně útoky. Při dotazu co chceme raději dělat, zda-li obranu nebo útok, byl až na jednoho měkejše všeobecně a s nadšením odhlasován útok. Prvním byl “lehký“ útok na oko (ne naoko, ale na skutečnou mrkající oční bulvu). No a další si představte již sami. Spousta bodání, řezání a sekání trupů hlav a končetin.

Nad čím se chci ale pozastavit je již v úvodu reportáže zmíněné přetáhnutí Bokkenem a neopatrný hod Ukeho do neznáma. Tentokrát již Bokken hvízdl vzduchem a dopadl na Sampaiovo záda pěkně před nastoupenými Aikidoky a rozvinutou Kojčiho zástavou. Proč? Protože Bokken není žádný prvomájový mávátko ani invalidní berle či drbátko. Je to sakra nebezpečná zbraň obzvlášť v držení nezbedného a neukázněného cvičence. Proč mohl mít Uke pořezané nohy? Protože jej byť začínající Aikidoka vrhnul nevnímaje kam bez předchozího rozmyslu.

A proto...

„Klaď důraz na bezpečnost svou i svého okolí,

nechť úrazy zbytečné nikoho nebolí!“

Vít Kocourek

| zpět |