Dne 26.4.2007 proběhla na naší základní škola beseda s pracovníkem České společnosti AIDS POMOC.o.s.. Jednalo se o dvouhodinový blok vedený panem Martinem Hornychem. Část tvořila beseda, část videoprojekce. Reakce žáků – převážně kladná je prezentovaná v přiloženém článku žákyně 9.ročníku Pavlíny Pokorné.

Opravdu to stojí za to???

Asi se ptáte co těmito slovy myslím. Je to moje reakce na besedu o AIDS, která se konala 26.4.2007 v budově ZŠ Riegrova 4. Byla to beseda s člověkem, který je už 5 let HIV pozitivní, a který se nakazil od svého bratra přes injekční stříkačku, protože oba dříve brali drogy. Nejdříve jsem měla trochu strach, přeci jenom být v přítomnosti někoho, kdo je nakažený virem HIV, není zrovna nejlepší pocit, ale my už víme, že se tento vir přenáší slinami (velkým množstvím), pohlavním stykem, z matky na dítě a injekčními stříkačkami a projevuje se selháním imunity člověka, takže když s ním budeme ve stejné místnosti nic se nestane, snad. Nebyla to jen tak obyčejná beseda, byla opravdu zvláštní, protože ten člověk vlastně věděl o čem mluví a nemluvil monotoně jako by o tom četl z nějaké "chytré" knihy, vyprávěl vlastně svůj příběh. Dozvěděla jsem se, že v České republice je přes 900 obyvatel HIV pozitivních, toto číslo je ale přiznané státem a lidmi, kteří šli dobrovolně na testy, nakažených je bohužel mnohem více. Potom jsme také zhlédli zajímavý dokument o HIV pozitivních na Ukrajině, tento dokument byl takovým završením besedy a byl velice výstižný, bohužel myslím si, že kdybychom ten film neviděli, ta beseda by nebyla tolik účinná. Vlastně na Ukrajině je přes půl milionu nakažených a to číslo je také pouze přiznané státem. Bohužel situace na Ukrajině je opravdu děsivá v porovnáním s tím, že je to skoro náš sousední stát. Nebyl to film pro slabší povahy, byl opravdu drsný a tím pádem nás všechny svým způsobem zastrašil-byly tam natočeny příběhy několika lidí v zařízeních, jimž na Ukrajině říkají nemocnice-byly to možná takové polorozpadlé domy, v nichž přespávají naši bezdomovci. Těm lidem se nedostávalo žádné péče, doktoři se je báli operovat, protože byli nakažení- byli tam posláni zkrátka pomalu, ale jistě zemřít…..Po zhlédnutí tohoto dokumentu, který na nás všechny moc zapůsobil, jsme myslím, všichni začali přemýšlet, co je to vlastně AIDS….Z celé této besedy plynulo ponaučení, že vlastně nikdy nevíte o nikom, zda je stoprocentně zdravý (HIV negativní)……Proto myslím, že je důležité si to své zdraví chránit a nepodceňovat situaci, protože nic jiného už nikdy mít nebudeme….

Pavlína Pokorná 9.tř.