Japonské meče, precizně provedené po technické i estetické stránce, jsou důkazem umění lidské práce a dodnes mnoho lidí obdivuje jejich dokonalý tvar, ostří podobající se svou ostrostí žiletce, pružnost a pevnost celého meče. Japonský meč tak představuje jednu z nejostřejších a nejdokonalejších věcí na řezání na světě.

Konstrukce meče spočívá v dokonalém zakalení mírně zahnuté jednobřité čepele, jejíž ostří se podobá břitvě. Na měkké kovové jádro je nabalován materiál s vysokým obsahem uhlíku a poté je ostří zakaleno. Získá tak neuvěřitelnou tvrdost. Zbytek zůstává měkký, ale pružný, a tak je docíleno možnosti přeseknout téměř cokoli, aniž by čepel praskla. Pro vykování meče se používaly oheň, voda, kovadlina a kladivo. Po vykování ostří přišel na řadu brusič, který připravil ostří pro doplňky, které ho obklopovaly. Poté nastala zkouška ostří, která se prováděla přeseknutím kostí těl mrtvol.

Tři období výroby mečů

Období starých mečů - do počátku období Tougava (1603)

Je to nejslavnější období japonského meče a výroba nejkvalitnějších čepelí spadá do období Kamakura (11. - 12. století).

Období nových mečů - průběh období Tokugava (1603 - 1867)

Období současných mečů - od začátku období Meidži (1867 po dnešek)

Obecné charakteristiky samurajských mečů

Meče jsou vyrobeny z oceli, jsou jednosečné, zakřivené, dvouruční, temperované a neuvěřitelně ostré.

Popis japonského meče

Japonské meče jsou převážně jednobřité a zakřivené. V dávných dobách však existovaly i meče s ostřím rovným. V dalším popisu se budeme zabývat meči z pozdějšího období, tedy meči s ostřím zakřiveným.

Nejdůležitější částí meče je čepel, která je zapuštěna do rukojeti (cuka). Mezi  nimi je záštita (cuba), která má za úkol chránit bojovníkovy ruce. Ostří meče je chráněno pochvou (saja), která je většinou vyrobena z kvalitního vzácného dřeva.

Výroba mečů byla v Japonsku velmi ceněnou dovedností, která však byla složitá a časově náročná. Japonská dokonalost jak po technické tak po umělecké stránce se projevila především ve výrobě mečů. A proč právě mečů? Možná i pro to, že meče v japonských dějinách symbolizovaly určité morální a charakterové vlastnosti nejen samuraje, ale i celého Japonska.

Právo nosit meč

Nosit meč v japonské společnosti bylo privilegiem vládnoucí šlechty a samurajů, kteří nosili dva druhy mečů. Katanu a wakizaši. Jen velice zřídka bylo povoleno nosit meč, byť jen jeden, jinak významným lidem.

Po reformách Meidži (1876) byl vydán zákon, kterým bylo zakázáno právo meč nosit. Byl to velký dějinný zlom, který provázelo mnoho protestů a i několik seppuku (rituální sebevražda)  provedených na jejich podporu. Vzhledem k této události již nebylo zapotřebí velkého množství mečů, a tak začalo ubývat i odborníků v tomto řemesle.

Přehled některých typů mečů

 Existují dva druhy soupravy daišó.

Čepel tači od katany se rozezná podle vyryté značky mečíře na řapu. Při nošení meče na levé straně boku musí značka mečíře na řapu být vně (od boku těla). Tači pak směřuje ostřím dolů, katana ostřím nahoru.